Bioprodukty se, stejně jako většina ostatních potravin, prodávají hlavně v obchodních řetězcích, které jsou založeny na globalizovaném obchodu nadnárodních společností. Taková situace je i v České republice, kde je lokální ekologická produkce zatím pouze minimální. Výsledky výzkumu QLIF však naznačují, že tato situace se bude měnit.
V České republice představuje bioprodukce 10 % veškerých zemědělských ploch. Prakticky je však tuzemská nabídka biopotravin velmi nedostatková, protože většinu z ekologických pozemků tvoří louky a pastviny. Sortiment biopotravin je proto nedostatečný a potravináři je musí dovážet.
V řadě případů si hotové výrobky vozí přímo obchodní řetězce, které jsou zatím v čele českého biotrhu. Většinová kontrola trhu obchodními řetězci, které praktikují globalizovaný obchod s produkty od nadnárodních koncernů, komplikuje situaci, zejména co se týče ceny. Rozhodně zde nemůžeme mluvit o férových cenách nebo o významnější spolupráci s místními producenty a distribuci jejich originálních výrobků.
Aktuální situace na trhu s biopotravinami v České republice je ovlivněna také ekonomickou krizí, která omezila aktivitu výrobců. Biozboží je proto zpravidla baleno pod privátní značky obchodních řetězců. Většímu rozšíření biopotravin obecně brání zejména vyšší ceny, ty jsou ovšem vyváženy vyšší kvalitou, kterou garantuje logo bio spotřebitele a potvrzují výsledky QLIF.
Problematika bezpečnosti potravin
souvisí také s jejich dostatkem a ten je podle názoru QLIF ohrožen. Průmyslové zemědělství se neobejde bez
přísunu stále dražších a nedostupnějších
minerálních hnojiv.
Hlavním problémem doposud provozovaného intenzivního zemědělství je jeho neefektivnost, která spočívá v chemizaci. Produkce potravin se sice zvýšila dvakrát, ale za cenu pěti až sedminásobného růstu umělých dávek dusíku, fosforu a draslíku. Dnes je tedy nutné používat třikrát tolik průmyslových hnojiv než dříve.
Profesor Carlo Leifert udává, že zásoby důležitých látek, jako je fosfor, mohou být vyčerpány za třicet až čtyřicet let. Jednou z nejdůležitějších živin pro intenzivní zemědělství je dusík. Toho bude i v budoucnu dost, ale jeho výroba z fosilních zdrojů je drahá a zanechává značnou uhlíkovou stopu.
Výnos z pěstování ozimé pšenice je dnes u běžné pšenice o třetinu vyšší než u ekologicky pěstované. Avšak bez použití hnojiva na bázi fosforu bude výnos konvenčně pěstované pšenice o 30 % nižší než u ekologické. V současnosti sklízí ekofarmář z hektaru v průměru šest tun pšenice, zatímco tradiční pěstitel má průměrný výnos devět tun. Pokud ovšem zredukuje dávky fosforu, poklesne výnos na čtyři tuny z hektaru.
Z uvedeného vyplývá, že konvenční produkce bude muset přejít na stejný systém jako ekologická: šetřit a recyklovat fosfor, dusík a draslík využitím organického hnojení a biologického odpadu z domácností. Nejdále v tomto směru došla zřejmě Čína, která už nyní vnímá nedostatek průmyslových hnojiv. Jako alternativu začala používat odpad z toalet v mrakodrapech.
Jednou z cest k nápravě situace, kterou způsobila intenzifikace zemědělství, je i hledání nových odrůd obilí, které budou výnosné i bez umělých hnojiv. Těmito projekty se už zabývá Evropská unie.
Záložky:
Zatím článek nikdo nekomentoval. Buď první!
Stále častěji můžeme v obchodech narazit na potraviny, označené předponou „BIO“. Co to jsou biopotraviny? Je to jen jeden z mnoha módních trendů, nebo jde o revoluci ve stravování a ve zdravé výživě? Přečtěte si náš krátký článek, ve kterém Vám objasníme některá základní fakta o biopotravinách.
Chcete informace o nejnovějších akcích a článcích? Stačí se přihlásit k odběru newslettru!
Ekologie Životní styl Biohovězí Hubnutí Alergie Biovýrobky Klonování Aditiva Restaurace Dění kolem Pesticidy Med Polévky Zdravý životní styl Přílohy Dezerty Biopudink Amylon Čočka
