Zahrádkaření jako součást biostylu

Zahrádkaření u nás v současné době upadá. Pěstovat vlastní ovoce a zeleninu se již nevyplácí a mnoho kolonií zaniká. Přesto má domácí pěstování stále svůj význam. Každý zahrádkář je totiž biozemědělec a prospívá životnímu prostředí ve více ohledech, než by se zdálo.

Konec zahrádkářů v Čechách?

„Zahrádkářská velmoc“ – tak někteří nazývají Českou republiku. Za minulého režimu si spousta lidí z měst vybudovala ze zahrádek, chat a vesnických chalup malý „exil“, ve kterém se cítila aspoň trochu svobodně.

Dnes zahrádkaření upadá, věnují se mu jen důchodci a mladí idealisté. Je to náročná práce a praktici dodávají, že čím dál víc prodělečná. „Vždyť já tomu řádku jahod věnuji takovou práci, ale pak toho část uhnije a plody jsou malé. V supermarketu si koupím velké, čerstvé a pěkné jahody. A navíc jejich cena je daleko nižší než moje výrobní náklady, svoji práci vůbec nepočítám,“ může si někdo postěžovat.

Druhá strana mince

Ano, matematicky a obchodně nemůže malý zahrádkář stačit chemicky živeným jahodám pěstovaným ve Španělsku. Jenže pojďme se podívat alespoň na tři důležité související věci:

1. Zahrádkářský „donkichot“ většinou pěstuje nehnojené a chemicky nevybičované jahody. Je to tedy biozemědělec v malém. Tím výrazně šetří jednak těla svoje i svých blízkých, jednak také půdu. Své tělo naopak posiluje, protože musí záhonek zrýt, vyplet, okopávat, zalévat – zkrátka protáhne si šlachy daleko víc, než když pro jahody ze subtropů dojede autem do supermarketu.
   
   
2. Zahrádkář šetří naše silnice. Jak je to možné? Jahody ze Španělska jsou levné nejen proto, že je tam trhají načerno Marokánci za nižší mzdu, než kdyby si u nás nějaký jahodář chtěl zaplatit brigádníky. Jsou levné i proto, že do jejich převozu není započítána devastace silnic, které kamion cestou poničí, výfukové plyny do ovzduší, které vypustí a lidské životy, které kvůli nehodám na dálnicích způsobí.
   
   
3. Zahrádkář je tvůrce krajiny. Okraje měst jsou dneska jedny z nejzanedbanějších prostor krajiny. Periferie jsou osídleny sociálně slabými, okrášleny plevelem a skládkami, anebo zpestřeny nepěknými hranatými kvádry výrobních hal či obchodních domů. Zahrádkář svůj malý díl krajiny udržuje nejen z hlediska ozdravování půdy, ale i pestrosti a tím i estetické složky krajiny.

Pěstování pro radost

Z uvedených argumentů vyplývá, že biopotraviny nemusí být jen abstraktní a podivné bylinky vegetariánů, ale že je přece může vyrábět i zahrádkář, který to dělá pro svou radost a pro své zdraví, a bezděky tím vlastně šetří i krajinu a zásoby ropy. A to nemluvíme o sociálním významu zahrádkaření, kdy sousedé na zahrádkách zdravě „soutěží“ o lepší ovoce a zeleninu anebo díky průhledným plotům dochází k setkáním třeba nad biojahodovým koktejlem.

• Zavřít

Pošli odkaz známému

E-mail známého: *

Vaše jméno: *

Váš vzkaz: *

Kolik je 7 mínus 3?: *




* Položky označené hvězdičkou jsou povinné.

autor: MéBio

Hlasuj: